25.03.2020 22:16

TOPY
roku 2019

Česko

Česko – Nejlepší hráč

1. Zděněk Matoušek ml.

O nejlepším českém hráči za rok 2019 nebylo pochyb. Tento reprezentant klubu HCS Žabka Praha vyhrál v loňském roce 7 z 10 Českých pohárů, což mu mimo jiné vyneslo i první místo v celkovém pořadí Českého poháru za minulou sezonu. Aktivní byl i ve World Tour. Na Czech Open a Berlin Open byl shodně na třetím místě a v obou případech byl nejlepším Čechem. Docela se mu vedlo i na Riga Cupu, kde skončil osmnáctý. Stal se vicemistrem republiky v individuální kategorii a v kategorii družstev se spoluhráči obhájil titul z loňska. Také se účastnil pražské místní ligy Žabka Tour Prag Open.

2. Jiří Chylík

Životní sezonu prožil další hráč z klubu HCS Žabka Praha, Jiří Chylík. Jeden český pohár vyhrál a v těch ostatních vždycky dokázal postoupit minimálně do čtvrtfinále, obvykle i do semifinále. A právě díky skvělému závěru loňské sezony si z celkového hodnocení Českého poháru odnesl pohár pro třetí místo. Aktivní byl i ve World Tour. Zúčastnil se Swedish Masters a Riga Cupu, avšak skončil až hluboko ve třetí desítce. Nejvíce se mu vydařilo domácí Czech Open, kde skončil osmý. Hlavním úspěchem bylo ovšem mistrovství republiky, kde vyhrál jak v individuální kategorii, tak v kategorii družstev. Mimo to se účastnil i pražských místních lig Žabka Tour Prague Open a Pražské minimistrovství.

3. Leoš Hvižď ml.

Velmi povedený rok má na kontě i Leoš Hvižď ml. z klubu THC Stiga-Game Příbram. Jako třetí a poslední Čech vyhrál jedno kolo Českého poháru. Na ostatních kolech si také nevedl vůbec špatně. Koneckonců na konci roku vedl průběžné pořadí letošní sezony Českého poháru. Exceloval ve World Tour. Byl třetí na Slovakia Open, čtvrtý na domácím Czech Open, a Slovenia Open dokonce vyhrál. O tom, že si v letošní sezoně zasluhuje třetí místo, vypovídá hlavně mistrovství republiky, kde skončil třetí v individuální kategorii i v kategorii družstev. Největší díky mu ale český stiga hokej musí dát za vynikající práci s juniory. V Příbrami také pořádá místní ligu Příbramská hokejová liga.

4. Martin Maděra

Sílu THC Stiga-Game Příbram dokazuje i Martin Maděra, který sice žádné kolo Českého poháru nevyhrál, ale umístění na stupních vítězů vybojoval hned na pěti z celkových deseti kol. I díky tomu byl v konečném pořadí loňské sezony Českého poháru na čtvrtém místě a na konci roku v pořadí letošní sezony dokonce na průběžném druhém místě. Z podniků World Tour se mu dařilo hlavně na Swedish Masters a Czech Open, kde byl v druhé desítce (14. a 11.). Dařilo se mu i na hvězdně nabitém Riga Cupu, kde skončil na 33. místě. Třešničkou na dortu bylo druhé místo ze Slovenia Open. A i když se mu mistrovství republiky nevydařilo dle představ (osmý v jednotlivcích, třetí ve družstvech), byl to rozhodně zatím nejlepší rok jeho kariéry.

5. Michal Kobrle

Člen klubu THC Stiga Elites se může pochlubit pěti umístěními na stupních vítězů v různých kolech Českého poháru, což mu pomohlo ke druhému místu v loňském celkovém pořadí Českého poháru a průběžnému třetímu místu na konci roku v hodnocení letošní sezony. Michal po světě moc nejezdil, i když potenciál ukázal na dvou turnajích World Tour. Na domácím Czech Open byl na velmi solidním devátém místě a jeho jediný zahraniční turnaj, lotyšský Riga Cup, kde skončil na 25. místě, ocenil světový žebříček po právu jako jeho nejúspěšnější letošní turnaj. Mistrovství republiky jednotlivců překvapivě vynechal. V družstvech ale dotáhl klub Gladiators Plzeň, jako hráč na hostování a zároveň kapitán, ke krásným stříbrným medailím. Také vyhrál dvě kola místní Teplýšovické ligy.

6. Jan Sládek

Další člen THC Stiga-Game Příbram sice nepatří mezi nejaktivnější hráče, ale účastnil se dost kol Českého poháru na to, aby dokázal vybojovat i jednu účast ve finále. Loni se v celkovém pořadí moc neprosadil a letos mu na konci roku také patřilo až 20. místo, ale pokud do konce roku nevynechá žádné kolo Českého poháru, tak se mu jedna letošní absence nezapočítá a může v celkovém pořadí klidně útočit i na stupně vítězů. Ve World Tour se ukázal na velkých (Czech Open 13., Swedish Masters 22.) i malých turnajích (Slovakia Open 2., Slovenia Open 3.) a vždy z toho byl solidní či až skvělý výsledek. Na mistrovství republiky byl v družstvech s Příbramí třetí a v jednotlivcích skončil těsně za medailisty na pátém místě.

7. Patrik Petr

Jako v posledních letech se mezi světovou elitou nejlépe bil reprezentant klubu THC Stiga Elites Patrik Petr. Účastnil se tří turnajů World Tour. Začal velmi dobře na Swedish Masters, kde skončil desátý, navíc byl velmi blízko i lepšímu umístění. Na domácím Czech Open skončil taktéž na desátém místě (ovšem v horší konkurenci než na Swedish Masters). Posledním turnajem World Tour byl Riga Cup, kde vypadl o něco dříve, než bychom si my fanoušci přáli, a skončil šestnáctý. V roce 2019 byl ale hlavně naším nejlepším reprezentantem na mistrovství světa. Skončil tam 25., což je sice horší než vydařené předloňské mistrovství Evropy, ale nutno podotknout, že byl opravdu o parník nejlepším Čechem. Také se účastnil jednoho kola místní ligy Litomyšl Cup. Negativně řečeno zahrál za celý rok pouze pět turnajů, žádný nevyhrál a jen na dvou z nich se stal nejlepším Čechem. Pozitivně řečeno byl opět nejlepším Čechem na největších zahraničních turnajích. Vyberte si sami.

8. Michal Boštík

Nejlepší hráč z klubu Stiga HC Benátky poctivě objezdil všech deset kol Českého poháru, což mu vyneslo jedno finále, sedmé místo v celkovém pořadí loňské sezony a páté místo v průběžném pořadí letošní sezony. V zahraničí byl pouze na mistrovství světa, kde byl členem českého reprezentačního družstva a v kategorii jednotlivců skončil 57. jako třetí nejlepší Čech. Na mistrovství republiky se mu moc nedařilo. Své družstvo dovedl jako kapitán k osmému místu a v individuální kategorii skončil až na 14. příčce. Co se mu celou sezonu dařilo, byly místní ligy Litomyšl Cup a Litomyšlská Stiga Liga, na kterých ze dvanácti startů slavil devět vítězství. Účastnil se i jednoho kola pražské místní ligy Žabka Tour Prag Open.

9. Pavel Plešák

Legenda z klubu Gladiators Plzeň nijak neexcelovala na pohárech, na kterých nikdy neskončila lépe než na šestém místě. Loni, po vydařeném startu sezony ještě v roce 2018, to stačilo na celkové 6. místo, na konci roku v průběžném pořadí letošní sezony však Pavel Plešák figuroval až na 10. místě. Na ostatních turnajích však ukázal svou pravou sílu. Co se World Tour týče, krom ne moc vydařených účastí na Riga Cupu a Czech Open, dokázal obhájit loňské vítězství na Swiss Open. Na mistrovství republiky získal dvě medaile. Stříbrnou z družstev a bronzovou z veteránů. Jako jediný Čech navíc dokázal uhrát medaili i z mistrovství světa, konkrétně bronz v kategorii superveteránů. Na mistrovství světa k tomu zahrál i skvělé sedmé místo mezi veterány a 44. místo mezi jednotlivci (jako druhý nejlepší Čech). Velmi úspěšné si počínal i na plzeňské místní lize Gladiators Cup.

10. Filip Hamáček

Reprezentant HCS Žabka Praha neoplýval v roce 2019 aktivitou. Účastnil se celkově pouze devíti turnajů. Z toho byli čtyři České poháry, na kterých neskončil hůře jak devátý, a jednou se dokonce dokázal probít až na třetí místo. Tři účasti věnoval bývalý předseda ČASG podnikům World Tour. Z velkých turnajů to bylo Swedish Masters, kde byl na solidním 21. místě, a Riga Cup, kde skončil na skvělém 14. místě jako nejlepší Čech. Na poli World Tour zazářil ještě jednou na Göteborg Open, kde v konkurenci mnoha švédských legend skončil druhý. Na mistrovství republiky pomohl svému klubu k obhajobě zlatých medailí v družstvech. Zúčastnil se také jednoho turnaje Žabka Tour Prag Open.

Čestná uznání

Miroslav Černoch: Dlouholetá stálice širší špičky českého stiga hokeje z klubu HCS Žabka Praha se v letošní sezoně Českého poháru začala prát o ty nejvyšší příčky. V průběžném pořadí Českého poháru mu na konci roku patřilo skvělé šesté místo.

Kryštof Lebl: Tento hráč z klubu Big Band hrál velmi dobře první půlku roku. Byl například v semifinále Českého poháru i mistrovství republiky. Na kontě měl i dva podařené zahraniční turnaje. Bohužel poslední turnaj roku odehrál už v červnu a druhou půlku roku naprosto vynechal.

Daniel Matýsek: Další hráč silné sestavy klubu HCS Žabka Praha. V průběžném pořadí letošní sezony Českého poháru byl na konci roku na dobrém osmém místě. Největší úspěch ovšem zaznamenal na mistrovství republiky, na kterém byl šestý.

Česko – Nejlepší hráčka

1. Anita Grimová

Tato hráčka klubu THC Stiga-Game Příbram byla nejlepší ženou sice pouze na dvou kolech Českého poháru z deseti, ale díky své poctivé účasti loni vyhrála Český pohár žen a na konci roku byla v průběžném pořadí letošní sezony taktéž na prvním místě. Jakékoliv pochyby o tom, že svou pozici v Českém poháru si získává pouze za účast, dokázala rozvrátit na mistrovství republiky, kde se stala vicemistryní v kategorii žen. Nejlepší ženou se stala na mistrovství republiky v kategorii jednotlivců. Zúčastnila se i jednoho zahraničního turnaje a spolu s domácím Czech Open se tak stala nejúspěšnější Češkou na poli World Tour v roce 2019.

2. Iva Fochlerová (Mašková)

Na každém turnaji, kde se tato hráčka klubu SHC Cheb ukázala, dokázala vyhrát titul nejlepší ženy. Stalo se tak ovšem pouze na čtyřech kolech Českého poháru (z toho jednou i na Czech Open, což je zároveň turnaj World Tour úrovně Super Series), dvou pražských místních ligách Pražské minimistrovství a také na turnaji, který je v celé sezoně pro všechny ženy v Česku tím nejdůležitějším – na mistrovství republiky žen. Bohužel se zúčastnila pouze těchto turnajů a na některých z nich jí její konkurentky již šlapaly na paty. O kvalitě její hry ovšem není pochyb, což dokazuje i to, že je stále nejlepší Češkou ve světovém žebříčku.

3. Hana Marešová

Nejlepší ženu z klubu BSE United první polovinu sezony trápily zdravotní problémy, a tak stihla zahrát jen málo turnajů. Za zmínku ovšem stojí Slovakia Open, kde byla nejlepší Češkou, a samozřejmě mistrovství republiky žen, na kterém vybojovala bronzovou medaili. V nové sezoně Českého poháru dokázala být ze tří účastí dvakrát nejlepší ženou. Kvůli absencím ovšem není v popředí průběžného pořadí Českého poháru žen a na konci roku ji patřilo páté místo. Nejlepší ženou se stala na všech místních ligách, kterých se zúčastnila. Bylo to pět kol Novorychnovské Stigaligy a jeden turnaj Pražského minimistrovství.

Čestná uznání

Vlasta Gobyová: Reprezentantka klubu THC Javorové listy Teplýšovice se účastnila tří Českých pohárů a na jednom z nich se stala i nejlepší ženou turnaje. Dále se účastnila pěti místních lig, z nichž pokaždé vyšla jako nejlepší žena.

Miroslava Horáková: Hráčka z klubu SHC Cheb se díky poctivým účastem posouvá všemi různými žebříčky. Například v průběžném pořadí letošního Českého poháru žen byla na konci roku na čtvrtém místě. Pátá byla na mistrovství republiky.

Kateřina Šurýnová: Velká poklona patří hráčce hájící barvy klubu Big Band, protože se jako jediná žena zúčastnila všech deseti kol Českého poháru. V jednom z nich se stala i nejlepší ženou turnaje. V loňské a zatím i letošní sezoně Českého poháru jí patří v celkovém pořadí druhé místo.

Česko – Nejlepší junior

1. Jakub Matýsek

Největší česká naděje do budoucna je mladík z klubu HCS Žabka Praha Kuba Matýsek. Loňský český pohár juniorů vyhrál a letos má po půlce nejlépe našlápnuto. Z osmi účastí na Českých pohárech byl sedmkrát nejlepší junior. Pro nikoho tedy nebylo překvapením, když vyhrál i mistrovství republiky juniorů. Svůj podíl na tom měl jistě i trénink na místních ligách, protože navštěvoval v průběhu roku 2019 hned tři. Byly to Žabka Tour Prag Open, Pražské minimistrovství a Kbelská liga. Celkově se účastnil 18 individuálních turnajů a pouze dvakrát se nestal nejlepším juniorem turnaje. Škoda je, že za celý rok nevyjel ani na jeden turnaj do zahraničí.

2. Tomáš Růžička

To je jméno nejlepšího odchovance klubu THC Stiga-Game Příbram. Ve dvou kolech Českého poháru v roce 2019 se stal nejlepším juniorem. I díky tomu byl loni v celkovém pořadí Českého poháru juniorů na druhém místě a letos po půlce sezony držel dokonce průběžné první místo. Nevydařeným turnajem pro něj bylo mistrovství republiky juniorů. Přes velké ambice na medaile skončil až na šestém místě. I tak lze ale bezpochyby tvrdit, že byl v roce 2019 druhým nejlepším českým juniorem. Důkazem budiž i zahraniční turnaje. Zúčastnil se Slovakia Open a Slovenia Open a na obou akcích se stal nejlepším juniorem.

3. Michal Blažek

Junior reprezentující klub BSE United je třetím a posledním hráčem, který se dokázal stát nejlepším juniorem turnaje na jednom z kol Českého poháru. V loňském celkovém pořadí Českého poháru juniorů byl sice až na pátém místě, ale také byl nejlepším nováčkem sezony. V letošní sezoně Českého poháru juniorů byl na konci roku už na průběžném druhém místě. Také se jedná o jednoho ze tří juniorů, který se pravidelně dostává do skupiny A (top 24) na Českém poháru. Stal se i nejlepším juniorem místní Novorychnovské Stigaligy. Jediné, co se mu nepodařilo, bylo mistrovství republiky, kde skončil až pátý.

Čestná uznání

Vojtěch Bernát: Krom toho, že uhrál pár dobrých Českých pohárů, je hlavním úspěchem tohoto příbramského juniora vybojovaná bronzová medaile z mistrovství republiky. Za zmínku také stojí, že se zúčastnil i zahraničního Slovenia Open.

Alexandr Mačynský: Junior z klubu Big Band. Juniorem byl ovšem pouze první půlku roku. V té dokázal dokončit sezonu Českého poháru juniorů na třetím místě a stát se juniorským vicemistrem republiky.

Vít Perkner: Další junior z pražského Big Bandu, který uhrál medaili na mistrovství republiky. Tentokrát ovšem v kategorii superjuniorů. Ocenit se musí také zejména jeho píle. Ze všech juniorů jen on a jeho dva kluboví spoluhráči objeli všech deset kol Českého poháru.

Česko – Nejlepší veterán

1. Pavel Plešák

O tomto legendárním veteránovi z klubu Gladiators Plzeň byla už řeč i jako o jednom z desítky vůbec nejlepších hráčů v Česku za rok 2019. Aby taky ne. Vždyť byl za tento rok druhým nejlepším českým veteránem ve World Tour (především díky vyhranému Swiss Open). Loňskou sezonu Českého poháru veteránů dokázal dotáhnout do vítězného konce a v té letošní byl na konci roku průběžně druhý. Byl také nejlepším veteránem na mistrovství světa, kde vybojoval právě ve veteránské kategorii krásné sedmé místo a v kategorii superveteránů dokonce bronzovou medaili. Ani na domácím šampionátu veteránů nezahálel a získal bronzovou medaili.

2. Daniel Matýsek

Veterán klubu HCS Žabka Praha hrál pouze v Česku, ale že se mu tu pořádně dařilo. Účastnil se všech desíti Českých pohárů a na třech z nich se stal nejlepším veteránem turnaje (stejně jako Pavel Plešák). V loňské sezoně Českého poháru dokázal udržet druhé místo v Českém poháru veteránů a v letošní sezoně byl na konci roku dokonce na průběžném prvním místě. Skvěle zahrál svůj jediný turnaj World Tour – domácí Czech Open. Byl na něm třetí nejlepší veterán (druhý nejlepší z Česka). Na mistrovství republiky se bez problémů dostal do bojů o medaile, z kterých ale odešel s nepopulární bramborovou medailí.

3. David Šmíd

Na třech Českých pohárech byl nejlepším veteránem i tento člen klubu THC Stiga Svitavy 93. Celkově měl ale jak loňskou, tak letošní sezonu příliš absencí na to, aby útočil na nejlepší umístění v celkovém pořadí Českého poháru (loni celkem pátý, letos na konci roku patnáctý). Účastnil se dvou turnajů World Tour. Krom domácího Czech Open, kde se stal třetím nejlepším českým veteránem, se zúčastnil také Slovakia Open, kde byl mezi českými veterány nejlepší. Na mistrovství světa veteránů se umístil na velmi solidním šestnáctém místě jako druhý nejlepší Čech. Soustředěnou formu v červnu využil i na domácím šampionátu, kde v kategorii veteránů vybojoval titul vicemistra.

Čestná uznání

Tomáš Bucek: Pražský veterán z klubu HC Stiga Benátky jako jediný na konci roku pořádal v Praze místní ligy. Ovšem čestné uznání si vydobyl hlavně za své počínání při hře a ne mimo ní. V průběžném pořadí letošní sezony Českého poháru veteránů byl na konci roku na skvělém čtvrtém místě.

Jan Dryák: Tento veterán z klubu Big Band jako obvykle moc turnajů za rok neodehrál. Své kvality ukázal na World Tour (například na domácím Czech Open se stal nejlepším veteránem turnaje) a hlavně na mistrovství republiky veteránů, které naprosto suverénně ovládl.

Václav Pikl: Nesmrtelná ikona českého Stiga hokeje, hájící barvy THC Stiga Elites, v loňském roce sbírala úspěchy na Českém poháru (třetí na konci loňské i v půlce letošní sezony ve veteránech) i na mistrovství republiky (pátý v kategorii veteránů a mistr republiky superveteránů).

Česko – Nejlepší nováček

1. Aleš Krejza

Tento nováček, který na České poháry jezdí až z Třince, absolvoval během roku 2019 hned osm turnajů. Debutoval na Slovakia Open a hned tam ukázal, že má velký potenciál, když hrál vyrovnaně i se zkušenějšími soupeři z Česka. Jeho zbylých sedm turnajů je sedm kol Českého poháru, na nichž naplno ukázal, co v něm je. Nejen, že se za první rok hraní dokázal dostat do nejlepší stovky českých stiga hokejistů dle světového žebříčku (1. 1. 2020 mu patřilo 90. místo), ale hlavně na konci roku vedl průběžné pořadí prestižního Českého poháru nováčků.

2. Martin Košnar

Tento nováček z klubu Gladiators Plzeň hrál svůj první turnaj až v půlce září a o necelé dva týdny později už dokázal na svém prvním Českém poháru porazit 13 lidí. Hned na to vyjel na turnaj World Tour, na Swiss Open, kde také hrál na nováčka dost slušně. Hrál také místní ligu Gladiators Cup, kde se po několika kolech dokázal odlepit z posledního místa. I v Českém poháru zaznamenával postupně zlepšení. Na posledním Českém poháru roku se poprvé probojoval do výkonnostní skupiny B a i díky tomuto výkonu mu v průběžném hodnocení nováčků na konci roku patřila pátá příčka.

3. Tomáš Bezstarosti

Spolu se svým parťákem Josefem Pavlasem absolvovali jeden turnaj Českého poháru, a to v Němčicích u Litomyšle. Od té doby se po nich bohužel slehla zem. Na svém prvním turnaji v životě přitom oba dva skončili i před Petrem Klazarem. To se na prvním turnaji podařilo jen tak tak Alešovi Krejzovi, ale například Martin Košnar to už nedokázal. Větší potenciál ukázal Tomáš Bezstarosti, který jednak vyhrál vzájemný zápas se svým parťákem a jednak vstřelil o půl gólu na zápas více (a to je opravdu hodně v porovnání nováčků). Na turnaji byl ovšem nakonec o jednu pozici lepší Josef Pavlas.

Čestné uznání

Tomáš Rybák: Podmínka pro zařazení do kategorie nováčka je pro tento výběr topů roku hrát první turnaj do světového žebříčku v roce, ke kterému se topy vztahují. Musíme ovšem zmínit, že Tomáš Rybák z THC Stiga-Game Příbram měl v roce 2018 pouze jeden odehraný turnaj a v roce 2019 si počínal velmi dobře a prakticky jako nováček. V našem žebříčku by se dostal na třetí místo. Udělali jsme tedy výjimku a alespoň mu udělili čestné uznání v kategorii nováčci (které běžně nevyhlašujeme).

Česko – Nejlepší kolektiv

1. HCS Žabka Praha

Složení: Zdeněk Matoušek ml., Jiří Chylík ml., Miroslav Černoch, Daniel Matýsek, Filip Hamáček, Jakub Matýsek, Kryštof Herold, Zdeněk Matoušek st. Největší favoriti a obhájci titulu nevstoupili do turnaje ideálně. První zaváhání přišlo již v základní skupině. Proti domácímu týmu Gladiators Plzeň uhráli pouze remízu (10:10), a dokonce během tohoto duelu i dvakrát prohrávali. O jejich postupu do play-off z prvního místa v základní skupině rozhodlo jen mnohem lepší skóre. V play-off nejprve smetli ve třech kolech klub BSE United (12:1), poté v semifinále ve čtyřech kolech Big Band (12:5) a i finálová odveta s klubem Gladiators Plzeň se hrála v jiném tempu než v úvodní skupině. Žabka od začátku vedla a po čtyřech kolech bylo o titulu rozhodnuto. Poslední kolo se symbolicky ještě dohrávalo (13:8). Na letošním mistrovství republiky družstev tento tým zkrátka neměl konkurenci, když pomineme remízový blackout v základní skupině.

2. Gladiators Plzeň

Složení: Michal Kobrle, Martin Ženíšek, Pavel Plešák, Bjarne Axelsen, Václav Pikl, Miloš Ševr. Tým domácích byl posílen o hráče klubu THC Stiga Elites, kteří byli u Gladiátorů na hostování. Síla tohoto uskupení se ukázala hned v základní skupině. Nejprve dokázali remizovat s největšími favority HCS Žabka Praha (10:10) a další kolo si pohlídali vyrovnaný zápas s THC Třinec (13:10). Do play-off postoupili na skoré z druhého místa. Hned ve čtvrtfinále je čekal napínavý boj s Absolut Desperation. Po čtyřech kolech byl stav nerozhodný 8:8. V posledním kole ovšem tým opět ukázal svou sílu a dokázal jednoznačně postoupit dál (12:8). V semifinále to byl další nervy drásající souboj. S THC Stiga-Game Příbram hráli velmi vyrovnaně od začátku až do konce. Remízu 10:10 musel rozseknout až souboj kapitánů, kde Michal Kobrle porazil Leoše Hviždě ml. 7:2. Ve finále pak sice nedokázali zopakovat senzaci ze základní skupiny, ale stříbrné medaile rozhodně všichni brali všemi deseti.

3. THC Stiga-Game Příbram

Leoš Hvižď ml., Jan Sládek, Martin Maděra, Jakub Sládek, Josef Kůrka, Lukáš Vacek, Jakub Saj. Základní skupinou prolítlo uskupení Příbrami jako lavina. Nejtěsnější souboj svedli s Big Bandem, ale i tento zápas byl rozhodnut už po čtyřech kolech (14:6). Ve čtvrtfinále vůbec nešetřili tým HC Stiga Benátky, který jim dokázal vzdorovat jako každý jiný pouze čtyři kola (14:3). Poté ovšem přišel zásek. V zápasu proti domácím Gladiators Plzeň sice dvakrát vedli, ale nakonec zápas skončil remízou a v souboji kapitánu Leoš Hvižď ml. nestačil na Michala Kobrleho (10:11 p. s. k.). Jako by byl celý tým ještě omráčený z těsné prohry v semifinále, po prvních dvou kolech zápasu o bronz prohrával o dva body s Big Bandem, tedy s týmem, který dokázali jednoznačně porazit v základní skupině. Kluci z Příbrami jsou však tvrdí a dokázali se ještě vzchopit a zápas uhrát alespoň na remízu. Na druhý pokus Leoš Hvižď ml. nezaváhal, jasným poměrem 6:1 přehrál Kryštofa Lebla v souboji kapitánu a mohl slavit bronz.

Česko – Nejlepší pořadatel

1. Plzeň

Letošním pořadatelem roku je jednoznačně Plzeň a tým organizátorů z klubu Gladiators Plzeň. Uspořádali totiž oba největší turnaje, které se v Česku hrají. Prvním z nich bylo Czech Open, na které se sjelo 93 hráčů z 12 zemí, a dokonce i několik koučů a fanoušků. Vše se podařilo uspořádat i za pomoci České Asociace Stiga Game bez jakékoliv komplikace. Největší akcí v Česku bylo letos mistrovství republiky. Na tuto dvoudenní akci se sjelo 104 hráčů ze všech koutů Česka, a dokonce i jeden Ir a jeden Dán. Ke stavění hokejů přiložilo ruku k dílu i BSE United, ale všechna tíži organizátorství (od sehnání prostor přes nakoupení cen až po finální úklid) padala na již zmíněné Gladiators a musíme říct, že mistrovství republiky probíhalo z organizátorského hlediska výborně. Také se v Plzni po celý rok konal Gladiators Cup. Celkově se za rok 2019 uskutečnil 21×.

2. Teplýšovice

Krom toho, že se v Teplýšovicích konala na jaře 4 kola Teplýšovické ligy, místní stigahokejový nadšenci, sdružující se do klubu THC Javorové listy Teplýšovice, se rozhodli, že v nadcházející sezoně uspořádají dva turnaje Českého poháru namísto svého obvyklého jednoho. A tak se taky stalo. Do Teplýšovic zavítalo napoprvé 57 hráčů a na druhý pokus o jednoho více. To sice nejsou žádné rekordy, ale teplýšovická sokolovna každoročně tradičně otevírá novou sezonu Českého poháru a pro mnoho hráčů bylo příjemné se kouknout do ní ještě jednou v průběhu roku. Obzvláště, když teplýšovické České poháry bývají dobře pořadatelsky zvládnuté a s teplým obědem pár metrů od hracích stolů.

3. Kladno

Pro mnoho hráčů začal rok prvním lednovým Českým pohárem, který se konal právě v Kladně a pro některé možná stigahokejový rok skončil předposledním Českým pohárem roku, který se konal také v Kladně. Kladno si ke dvěma pořádaným Českým pohárům sice „pomohlo“ jen kvůli meziročním změnám termínové listiny, ale i tak je na místě ocenit úsilí pořadatelů. Klub HC Stiga Kladno je sice bohužel již pár let nefunkční. Někteří hráči přestali se stiga hokejem nadobro a zbylí nyní reprezentují barvy SHC Cheb. I přesto dvakrát v roce spojili místní nadšenci síly s THC Třinec a připravili dva pěkné turnaje s komorní atmosférou a pěknými cenami.

Česko – Největší překvapení

1. Neúspěch reprezentace v týmových kategoriích

Česká reprezentace je již od samých počátků hraní soutěžního stiga hokeje považována za jednu z nejlepších. Své nejhorší umístění zaznamenala na velkých akcích při své premiéře v roce 1990, kde skončila osmá (ale tým Švédska tehdy sestavil 6 družstev; byli jsme 7. nejlepší národ). Od té doby si přivezla z různých mistrovství mnoho medailí. V posledních pár letech sice výkonnost „repre“ limitují omluvenky, ale i tak se dokáže rvát o pěkné umístění (většinou skončíme pátí nebo šestí). Letos bylo ale vše jinak. Již v základní skupině jsme na ostatní výběry nestačili a postoupili do play-off z posledního postupového místa. V play-off jsme prohráli s Ruskem a poté i s Norskem a Estonskem a skončili nejhůře od vzpomínaného roku 1990 – opět na 8. místě. Norsku jsme podlehli poprvé od roku 2011 a Estonsku dokonce poprvé v historii. Podobný osud potkal i náš veteránský tým. Ten neskončil nikdy hůře než na 4. místě. Letos měl po základní skupině jako vždy našlápnuto na medaili. Poté ale ve čtvrtfinále dostal šokující debakl od Ukrajiny, což členy týmu tak zdrtilo, že místo boje o 5. místo zbytek turnaje vzdali a skončili až na 8. místě. To bylo velkým zklamáním už jenom kvůli tomu, že být členem reprezentace je čest a věta „Bít se jako lev“ by se neměla stát frází minulosti.

2. Krize pražských klubů

Hlavní město českého stiga hokeje v roce 2019 rozhodně nebylo shodné s naším skutečným hlavním městem. Do kronik pražských klubů se tento rok zapsal dost černě. Klub HCS Žabka Praha bohužel v roce 2019 ztratil svou klubovnu, a tím pádem i svou tradiční místní ligu Žabka Tour Prag Open. Druhý pražský klub Big Band ztratil svůj skvělý progres, protože svou kariéru v létě přerušila nejdůležitější osoba ve vedení klubu, trénování juniorů i ve výsledcích na Českém poháru. Tou byl Kryštof Lebl. Spolu s ním byla přerušena i jím pořádaná Kbelská liga. Tento pražský pád se dal zaznamenat i na Českých pohárech. Na prvním poháru roku bylo 19 hráčů pražských klubů, ale na tom posledním jich bylo už jen 14. Praha také hostila jen jedno kolo Českého poháru a nebylo zde Czech Open. Obojí se naposledy stalo v roce 2014. Největší (a téměř jedinou) záchranou Prahy je v současnosti Tomáš Bucek, který je paradoxně z klubu Stiga HC Benátky. Ke konci roku vedl v Praze hned dvě místní ligy (své Pražské minimistrovství a obnovenou Kbelskou ligu), na které chodí zástupci obou pražských klubů i nováčci.

3. Souboj Arseniye Stolyarova a Tomáše Waclawka

Největší hvězda letošního Czech Open byl Arseniy Stolyarov z klubu THC Toros. Nastupoval do turnaje jako druhý nejvýše nasazený dle světového žebříčku a jako nejvýše postavený v průběžném pořadí World Tour. V tom byl průběžně třetí a měl skvělou motivaci. Kdyby Czech Open vyhrál, tak by předběhl všechny své soupeře a zajistil si vítězství ve World Tour v sezoně 2018/19. Za svým cílem si šel suverénně. S přehledem vyhrál svou základní i jednu ze dvou výkonnostních skupin A. Do play-off tedy nastupoval z prvního místa a šel na šestnáctého hráče z druhé výkonnostní skupiny. Tím byl Tomáš Waclawek z klubu THC Třinec. Měla to být formalita, ale zkušený borec z Třince ukázal, že se dá hrát s každým soupeřem. První zápas vyhrál Stolyarov suverénně 9:0. Druhý zápas ovšem po přestřelce vyhrál Tomáš Waclawek poměrem 6:5. Další dva zápasy byly jako přes kopírák. Prvně vysoká výhra Stolyarova 8:2 a poté těsná výhra Tomáše Waclawka 5:4. Stav série byl tedy 2:2. Tento kolotoč si ale zahráli ještě jednou. Výhra Stolyarova 8:1 a poté výhra Tomáše Waclawka 4:3. Stav série byl 3:3, a jelikož se série hrála na čtyři vítězné zápasy, bylo jasné, že další zápas bude i tím posledním. 217. nejlepší muž světa nastoupil proti 13. jako David proti Goliášovi k rozhodujícímu duelu. Bohužel pro všechny české fanoušky Tomáš Waclawek nedokončil senzaci a ruského borce nevyřadil. Poslední zápas vyhrál Arseniy Stolyarov 5:2. I tak to byl neuvěřitelný výkon. Arseniy Stolyarov Czech Open sice nevyhrál (skončil druhý), ale o pár měsíců později dosáhl bronzu na mistrovství světa. Takový to byl soupeř, a tak blízko byl vyřazení. Byl to opravdu skvělý moment.

Česko – Nejlepší legionáři

1. Simon Thomas

Bezpochyby nejlepším cizincem, který se často účastnil turnajů v Česku, byl Simon Thomas. Přijel na tři kola Českého poháru a vždy se dostal do nejlepší výkonnostní skupiny. Na Czech Open skončil 35., v Praze 18. a na druhém teplýšovickém poháru dokonce 13., což mimo jiné znamená, že se probojoval i do play-off. Je sice Ir, ale jako člen českého klubu má nezpochybnitelné právo zúčastnit se našeho domácího šampionátu v kategorii družstev. Tuto možnost využil, se svým týmem Big Band útočil na medaili a nakonec skončil na pěkném 4. místě.

2. Allan Lorand st.

Typickými zahraničními účastníky v Česku jsou jak jinak než bratři Slováci. Nejpilnější z nich, Allan Lorand st. z klubu THC Predators, se letos zúčastnil přesné poloviny, tedy pěti Českých pohárů. Vedl si v nich velmi dobře. Ve dvou z nich se mu podařilo i postoupit do výkonnostní skupiny A, tedy mezi nejlepších 24 hráčů turnaje. Tento bronzový medailista z mistrovství Slovenska zřejmě obzvláště dobře vzpomíná na letošní první Český pohár v Teplýšovicích, na kterém dokázal vybojovat 19. místo.

3. Ralph Pommerenke

I od západního souseda do Česka vážil cestu jeden legionář. Byl to Ralph Pommerenke z klubu TEHC Black Forest Werewolves. Celkem na turnaje Českého poháru zavítal třikrát a stal se pravidelným účastníkem výkonnostní skupiny B. Na Czech Open skončil na 52. místě. Nechyběl ani na úvodním kole Českého poháru v Teplýšovicích, kde jeho stigahokejový um stačil na 30. místo. Ještě o něco málo se zlepšil na Českém poháru v Praze, na kterém uhrál 28. místo, čímž vylepšil svoje nejlepší umístění na Českém poháru.

Česko – Největší momenty

1. Tři souboje kapitánů na mistrovství republiky

Občas se stane, že na mistrovství republiky v turnaji družstev v zápasech o umístění a v play-off spolu dva týmy remizují a v takových případech o konečném výsledku rozhodne napínavý souboj kapitánů. Obvykle to nastane jednou za několik let. Na letošním mistrovství republiky ovšem na kapitánský mač došlo hned třikrát, což jistě potěšilo všechny fanoušky a nadšence, protože jsou to vždy zápasy s tou nejlepší atmosférou. Osud jednoho semifinále mezi sebou rozhodl Leoš Hvižď ml. a Michal Kobrle a v tu samou chvíli probíhal souboj kapitánů mezi Lukášem Turoňem a Samuelem Hánou v semifinále B (o 5.–8. místo). Obě dramatické chvilky zvládli lépe mladší a méně zkušení kapitáni. Pro Michala Kobrleho a Gladiators Plzeň to znamenalo postup do finále na domácím šampionátu, zatímco pro Sama Hánu a BSE United se zrodil klubový rekord v umístění na mistrovství republiky družstev. Ani Leoše Hviždě ml. nemusela mrzet prohra v souboji kapitánů, protože v souboji o bronz opět nastoupil do souboje kapitánů, tentokrát proti Kryštofovi Leblovi. Na druhý pokus Leoš Hvižď ml. nezklamal a zajistil THC Stiga-Game Příbram alespoň bronz.

2. Václav Pikl vyhrál mistrovství republiky superveteránů

Na mistrovství republiky měly letos premiéru dvě nové disciplíny. Byla to kategorie superjuniorů a také superveteránů. I když superjunioři sehráli mnoho skvělých zápasů, nepřilákali zdaleka tolik pozorovatelů jako superveteráni. Ve finále se spolu utkali Petr Turoň z THC Třinec a Václav Pikl z THC Stiga Elites (v té době na hostování v Gladiators Plzeň). To je jedna větší legenda než druhá. Václav Pikl v této kategorii získal už dvě stříbrné medaile na mistrovství Evropy. Také měl tři stříbrné a sedm bronzových medailí z domácího šampionátu v kategorii všech veteránů. Kýžený individuální titul mu však stále chyběl. Až doposud. Za titulem si šel jako lev. Vyhrál základní skupinu, zvládl s menšími obtížemi semifinále a ve finále stanul proti již zmíněnému Petru Turoňovi. Série na dva vítězné zápasy byla vyrovnaná. První zápas urval v prodloužení Václav Pikl. Druhý zápas naopak jednoznačně ovládl Petr Turoň. Poslední zápas došel po remíze do prodloužení. To sledovaly desítky diváků. Asi tak 95 % přítomných v místnosti. Byla to skvělá atmosféra. Prodloužení trvalo dokonce několik minut a všichni fanoušci se zápasem bavili. Nakonec byli všichni svědky toho, jak se Václav Pikl stal tím, kdo se radoval z vítězného gólu, a tím pádem i z titulu superveteránského mistra republiky.

3. Leoš Hvižď ml. vyhrál svůj první Český pohár

Osm stříbrných a čtrnáct bronzových medailí. S takovou bilancí vstupoval Leoš Hvižď ml. do roku 2019. Bezpochyby to byl nejlepší Čech, který ještě nevyhrál žádné kolo Českého poháru. Hned v prvním kole nové sezony, v září v Teplýšovicích si konečně spravil chuť. 2. října 1999 hrál svůj první Český pohár v životě. 22. září 2001 se poprvé dostal do semifinále. 11. prosince 2004 získal svoji první medaili. Do prvního finále se probojoval o pár měsíců později, přesně 12. března 2005. Všechny tyto milníky zvládl za pět a půl roku. Na tu poslední metu musel ale čekat dalších 14 a půl roku! Všechen trénink a čas strávený se stigou se mu vyplatil a 21. září 2019 mohl slavit své první vítězství na Českém poháru.

Česko – Osobnosti roku 2019

Radek Hrnčíř – Radek je borec z klubu Big Band, který dokazuje, že láska ke Stiga hokeji kvete v každém věku a každé výkonnostní kategorii. Místo věku jen řeknu, že již 16. sezonu spadá do kategorie superveteránů. I přesto se za rok 2019 aktivně účastnil 39 turnajů. To je více než tři za měsíc. Byli to turnaje Českého poháru, mistrovství republiky, Kbelské ligy, Pražského minimistrovství a Žabka Tour Prag Open. Všechny tyto série jel naprosto naplno. Na všech těchto pravidelných akcích chyběl za celý rok jenom dvakrát (a jednou z toho se mu turnaje překrývali). Co ho žene k takové aktivitě, ptáte se? Rozhodně to nebude jen touha vyhrávat. Vždyť má ve světovém žebříčku tolik bodů, kolik uhraje top 20 lidí na Českém poháru za jeden turnaj. Žene ho láska ke hře, kterou máme v srdci my všichni hráči stolního hokeje značky Stiga. Vždy, když si na toto vzpomenu, tak mi to dělá úsměv na tváři, protože to je pravá tvář naší stigy, a ta se mi opravdu líbí.

Miloslav Kubica – Některé kluby mají progresivní vývoj v získávání nováčků. Některé kluby mají progresivní vývoj v zlepšování herního stylu. Některé kluby mají progresivní vývoj ve zvětšování a aktivizování členské základny. Klub SHC Cheb má progresivní vývoj naprosto ve všem. Velkou roli v tomto posunu má prezident klubu Miloslav Kubica. Jen jednou v roce vyrazil mimo Cheb (a to na mistrovství republiky, na které vedení SHC Cheb dokázalo zmobilizovat 24 hráčů), ale zato v Chebu nevynechal jediné z patnácti kol místní ligy, která měla průměrnou návštěvnost neuvěřitelných 16 hráčů na turnaj. Tomuto číslu se největší české místní ligy blíží v maximech, ale rozhodně ne v průměru. Navíc spolu se svými spoluhráči založil kroužek pro mládež v místním domově dětí a mládeže, takže se dá předpokládat, že klub SHC Cheb bude v roce 2020 zase o něco větší a lepší, než byl doposud.

Martin Ženíšek – Kdo jen trochu sleduje dění kolem Stiga hokeje v Česku, tak musí znát předsedu České Asociace Stiga Game. Je jím Martin Ženíšek z klubu Gladiators Plzeň. Jako předseda výboru Asociace se stará o to, aby každý hráč v Česku měl co nejlepší podmínky pro hraní na Českých pohárech i mimo ně. Navíc je také předseda svého klubu a v neposlední řadě také skvělý hráč. V roce 2019 byl například osmý na dvou kolech Českého poháru nebo třeba druhý na Swiss Open (turnaji World Tour). O tom, že ČASG běží jako dobře namazaný stroj, svědčí mimo jiné i počty juniorů a nováčků, které v roce 2019 přivítal Český pohár. Poděkování za to patří právě panu předsedovi, ale také dalším čtyřem lidem, kteří usedají ve výboru naší krásné Asociace a v neposlední řadě i klubům a všem jejich členům. Spolu jsme stiga.

Svět

Svět – Nejlepší hráč

1. Maxim Borisov (RUS)

Borisov letos nastoupil jen k devíti turnajům jednotlivců a „jen“ pět z nich dokázal vyhrát. Rok zahájil na Kursk Cupu a za účasti kompletní ruské špičky zvítězil a ukázal, že právě on je ještě pořád nejlepší. Na druhou stranu se mu poprvé po sedmi sezónách nepovedlo vyhrát ruskou obdobu poháru. Když v play-off vypadl, tak vždy poměrem 3:4 na zápasy, ale i tak je druhé místo v ruské sezóně pro Borisova velkým zklamáním. Každopádně na světovém šampionátu opět zářil, vynechal sice družstva, ale v jednotlivcích ovládl už svoji finálovou skupinu a v play-off nedovolil žádnému ze svých soupeřů uhrát víc než jeden zápas, navíc finálové zápasy jako 5:0 a 6:0 mluví asi za vše. Připsal si i další významná vítězství na Tallinn Cupu a Riga Cupu a dál se drží jednoznačně v čele světového žebříčku.

2. Kevin Eriksson (FIN)

Podobně jako Borisov nebyl ani Eriksson doma jednoznačně nejlepší. Ze tří finských pohárů, kterých se účastnil, bylo 1., 2. a 2. místo. Na mistrovství Finska byl dokonce až třetí. Skvělé výkony podal především na mezinárodní scéně. Na Swedish Masters ve finále porazil Galuza a vrátil se tak do světové desítky, ze které na konci minulého roku vypadl. Během necelého půl roku zaznamenal v žebříčku posun z 11. místa na páté. Vítězství zopakoval i doma na Turku Open, kde ve finále porazil pro změnu další velké jméno, Edgarse Caicse. Obecně předvedl velké výsledky v play-off. Na MS ho zastavil až Maxim Borisov a bylo z toho celkové 6. místo. K medaili nedovedl ani finské družstvo, které skončilo čtvrté. Na závěr sezóny vybojoval 3. místo na Riga Cupu, kde opět vypadl s Borisovem.

3. Nikita Zholobov (RUS)

Tento junior patří ke světové špičce už třetím rokem a letos se opět posunul o něco výše. Zholobov je hráč s ohromnou vyrovnaností, má výborné skupiny a v play-off dokáže porazit každého. Na ruských pohárech právě díky tomu jako první hráč po sedmi letech porazil Borisova v nejvyšší ruské sérii turnajů. Druhý skončil na Kursk Cupu, Moscow Open i Tallinn Cupu. I to mu ale s jedním velkým vítězstvím z minulého roku stačilo na celkové vítězství ve World Tour. Z MS si odvezl dvě medaile z družstev – zlatou z open a stříbrnou z juniorů. V jednotlivcích však i přes dobré skupinové výkony vypadl v obou kategoriích už ve čtvrtfinále. A to s ukrajinskými soupeři. V open ho vyřadil Evgeniy Matantsev (3:4) a v juniorech Anton Umanskyy (2:4).  Na závěr roku vyhrál St. Petersburg Open.

4.  Arseniy Stolyarov (RUS)

V loňské sezóně vstoupil Stolyarov vítězstvím na Riga Cupu mezi hvězdy stiga hokeje. Rok zahájil 6. místem na Kursk Cupu. Měl velmi dobrou šanci vyhrát World Tour. A pokusil se ji využít. Nejdřív skončil čtvrtý na Swedish Masters. Poté vyhrál Moscow Open a až finálová prohra na Czech Open s Ronim Nuttunenem mu přisoudila konečné druhé místo. Na národních ruských turnajích skončil postupně na 4., 4., 7., 2. a 1. místě a naznačil vzrůstající formu před MS. Tam nejdříve získal zlatou medaili za družstva. Den na to proskákal pavoukem, až do semifinále kde se nad jeho síly ukázal Anton Umanskyy, který mu nenechal ani jeden zápas. Ve vyrovnané sérii o bronz si připsal vítězství nad Matantsevem. Po úspěšném MS si dával od stigy pauzu a do velkých turnajů naskočil až v roce 2020.

5. Denis Metveev (RUS)

Náš loňský skokan roku se letos pevně uchytil mezi světovou špičkou. První část sezóny byla na hráče světového kalibru spíše solidní než úplně výjimečná, ale nepředvedl žádný vyslovený propadák a pravidelně se umisťoval na bedně ruských turnajů. Na MS si připsal zlatou z družstev. Zajímavostí je, že jako trenér vedl stříbrné ruské juniory. V jednotlivcích skončil sedmý, ve čtvrtfinále ho vyřadil Umanskyy. Velký výsledkový vzestup zaznamenal na podzim. Je absolutním vládcem podzimní části ruského mistrovství (nutno podotknout, že konkurence není taková kvůli pozměněným pravidlům ruské nominace). Velmi cenné finálové účasti má ze St. Petersburg Open, a především z největšího turnaje současnosti, Riga Cupu. Ve světovém žebříčku zaznamenal opět skvělý posun z 18. na 8. místo.

6. Roni Nuttunen (FIN)

Finská legenda se opět zařadila mezi nejlepší hráče světa. Ve Finsku ovládl v lednu národní mistrovství a poté tam vítězil i na dalších turnajích. I na World Tour si na jaře nevedl vůbec špatně a vždy proměnil svou účast alespoň v semifinále. Na Swedish Masters byl třetí na Czech Open první. Ve finále porazil Stolyarova. A na Turku Open čtvrtý. Na MS v Bělorusku ho sice čekalo z jeho pohledu velké zklamání, když vypadl hned ve druhém kole play-off s Lagzdinsem z Lotyšska a to velmi těsně 3:4 na zápasy a na medaili nedosáhlo ani finské družstvo. Pro Nuttunena to proto bylo poprvé, co na MS nehrál v jednotlivcích finále (!), ale po osmileté pauze se to dalo čekat, navíc zahrál nejlepší finálovou skupinu ze všech účastníků. V závěru roku skončil pátý na St. Petersburg Open.

7. Sandis Kristaps Lagzdins (LAT)

Třiadvacetiletý lotyšský hráč, kterého učil samotný Edgars Caics, se postupně dopracoval na hráče velmi vysokého formátu. V jarní části World Tour skončil šestý na Swedish Masters, sedmý na Tallinn Cupu a rovněž sedmý na Turku Open. Dobré výsledky zaznamenal také na MS. Nejdříve vybojoval bronz s lotyšským družstvem a poté postoupil z nižší pozice po skupinách až do čtvrtfinále. Vyřadil Ivanova a Nuttunena. Poté dokázal potrápit Stolyarova, ale nakonec mu podlehl 2:4 na zápasy. I přesto byl nejlepším lotyšským hráčem na MS. Pěkným výsledkem bylo i prosincové 6. místo na Riga Cupu. Čtvrtfinále letos pro Lagzdinse pravidelně znamenalo konečnou, i přesto však dokázal několikrát porazit hráče první desítky a zaznamenal stabilní vysokou výkonost. 

8. Yanis Galuzo(RUS)

Jedno z největších jmen světového stiga hokeje. Výborný hráč rusko-lotyšského původu. Zlato z družstev si neodvezl. Vynechal je, podobných zlat má doma už pět. Cíl sezóny byl jiný. Titul mistra světa jednotlivců atakuje každé mistrovství už od roku 2009. Vždy patřil k největším favoritům, i když letos bych ho řadil až do širšího okruhu. Ve finálové skupině přesto předvedl skvělé výkony (2. místo). Nad jeho síly se nakonec ukázal jeho krajan Oleg Ortinov, a to už v prvním kole play-off a výsledek byl tedy až zarážející 17. místo. Ostatních turnajů letos tolik neodehrál. Zaznamenal 5. místo na Kursk Cupu, 6. místo Tallinn Cupu a dvě vítězství ze dvou startů na ruských pohárech. I přesto podle nás do světové desítky stále patří. Na podzim byl taky u zrodu místní ligy Good Hockeys League.

9. Sergey Ivanov (RUS)

Až na výpadek z mistrovství světa, na kterém skončil až 20. po vyřazení Lagzdinsem v prvním kole play-off, zaznamenával tento junior vyrovnané a velmi kvalitní výkony. Nikdy jindy neskončil hůře než pátý, a to měl na hráče světové špičky poměrně nabitý program jak na kurských, tak na ruských turnajích. Z MS si navíc odvezl kompletní sbírku medailí: zlato z družstev, stříbro z juniorských družstev a bronz z juniorů. Z turnajů World Tour si připsal 4. místo na Kursk Cupu, 3. místo na St. Petersburg Open a 5. místo na Riga Cupu. Navíc vyhrál dva ruské národní turnaje. Poté, co se už loni dostal ve světovém žebříčku do světové desítky, letos další posun nepředvedl, ale ani se výsledkově nepropadl. Ivanov je stále velmi mladý a má potenciál zařadit se mezi legendy tohoto sportu.

10. Anton Umanskyy (UKR)

Byl už čtvrtý mezi jednotlivci na ME 2016, ale to je opravdu jediný výrazný výsledek, který ve své kariéře až do letošního MS zaznamenal. Vždyť mezi juniory postoupil na mezinárodní akci do play-off poprvé až letos. Výčet jeho medailí z MS je fascinující: zlata z juniorů a juniorských družstev a stříbra z open a open družstev. Umanskému letos chyběl jakýkoliv zahraniční výjezd, hrál spíše doma, a tak mu porovnání se světovou špičkou mimo MS chybělo. Na tom není nic až tak zlého, navíc místní konkurence je po Rusku zřejmě druhá nejlepší na světě. Umanskyy ale neuspěl ani mezi ní nevyhrál jediný národní turnaj. Jen jednou hrál finále a dvě vítězství z kyjevské ligy jsou chabá náhrada. Velmi kvalitní hráč, který neukázal výsledky, které by ho posunuly v našem seznamu výše.

Čestná uznání

Evgeniy Matantsev (UKR): Ukrajinský junior. Tři medaile z MS: zlato z juniorských družstev, stříbro z juniorů a stříbro z družstev. Mezi jednotlivci navíc čtvrtý. Projevil také stabilní formu na Ukrajinských turnajích a skončil sedmý na Kursk Cupu.

Raivis Miglinieks (LAT): Lotyšský hráč, který byl v první části sezóny stále juniorem, z MS si odvezl dva bronzy z kategorie družstev. Nejvýraznějšími výsledky byly 4. místo na Riga Cupu a 4. místo na Tallinn Cupu. Na MS obsadil solidní 24. místo.

Atis Silis (LAT): Jen pět turnajů odehrál v roce 2019: třetí byl na mistrovství Lotyšska a na Tallinn Cupu, devatenáctý na MS, první na Latvia Open a třináctý na Riga Cupu, navíc bronzový s lotyšským družstvem na ME. Dobrý kompletní výčet, který většina světa nepřekonala ani při větší aktivitě. Na top 10 to ale nebylo.

Svět – Nejlepší hráčka

1. Maria Saveljevová (EST)

Nejlepší ženou současnosti je tato dvaadvacetiletá Estonka. Loni zlomila prokletí a poprvé vyhrála ME žen a letos poprvé zvítězila i na MS žen, a to zaslouženě. Vyhrála už skupinu. V play-off ji nejvíce potrápila Engelová, a to hned v prvním kole, ve finále zdolala Kamzolsovou 4:0 na zápasy a mohla poprvé slavit nejcennější ženský titul. Navíc se sama podílela na tréninku svých spoluhráček do estonského ženského družstva, které při své mezinárodní premiéře vybojovalo nepopulární brambory. Rovněž je jednoznačně nejlepší ženou v kategorii open. V té jejím nejlepším výsledkem bylo 12. místo na Tallinn Cupu. I když v žebříčku zaznamenala propad na 67. pozici, mezi ženami vede o více než 500 bodů! Zajímavostí je, že letos zahrála víc turnajů s bodovým ziskem 600+ než ostatní ženy dohromady.

2. Hanna Ivantsovová (UKR)

Svým věkem stále patří do kategorie U13, přesto se zúčastnila vysokého počtu mezinárodních turnajů. A vedla si v nich velmi pěkně. Nejzajímavějšími výsledky jsou 21. místo na Kursk Cupu, 31. místo na Tallinn Cupu nebo 45. místo na Riga Cupu. Za poslední jmenovaný turnaj dostala dokonce 615 bodů do světového žebříčku. Vrcholem sezóny pro ni bylo běloruské MS, na kterém se zúčastnila celkem šesti turnajů. V jednu chvíli byla členka jak juniorského, tak ženského ukrajinského týmu. S ženami získala stříbro a s juniory zlato, i když nehrála v hlavní sestavě. Turnaj žen se jí nepovedl. Těsně nepostoupila do play-off a skončila devátá. V následujících dvou dnech přidala ještě tři stříbra – z open družstev a z neoficiálních turnajů juniorů U13 a hráčů, kteří se nenominovali do open.

3. Krista Annija Lagzdinsová (LAT)

Lotyšská superjuniorka hrála turnaje World Tour jen v Pobaltí. Skončila 58. na Tallinn Cupu, 21. na Latvia Open a 82. na Riga Cupu. Podle žebříčku by se dalo považovat za nejúspěšnější její vystoupení na Latvia Open, za které dostala 534 bodů. I když se stigou začala teprve před dvěma lety, už stihla postoupit do play-off v kategorii žen na loňském ME ve Švédsku. Na letošním MS se jí opět povedlo postoupit nejen do play-off, ale i do semifinále. Tam nestačila na svou krajanku Kamzolsovou (2:4). V sérii o bronz ale porazila mnohem zkušenější Viktorii Gorodnitskou (3:2) a už ve svých 13 letech získala individuální ženskou medaili z MS. Startovala také v kategorii U13 a zvládla v ní zvítězit. Ve finále porazila Hannu Ivantsovovou 3:1 na zápasy.

Čestná uznání

Viktoria Gorodnitská (RUS): Nenahrála toho sice moc, ale předvedla velmi pěkné výkony. Stala se ruskou mistryní v kategorii žen. Ve stejné kategorii skončila čtvrtá na MS. Přidala také týmové zlato a na turnaji ruského mistrovství zahrála úžasné 14. místo v nabité konkurenci nejlepších hráčů Ruska.

Laima Kamzolsová (LAT): V letošním roce zaznamenala několik velmi cenných úspěchů. Týmový bronz z MS žen. Poté překvapivé individuální ženské stříbro. Nejlepší výkon mimo kategorii žen předvedla na Riga Cupu. Tam postoupila do druhého dne turnaje a skončila celkově 46.

Veronika Sachoková (EST): Třináctiletá Estonka, která se po třech letech u stigy vypracovala na světovou ženskou úroveň.  Na ženském MS z toho bylo pěkné 6. místo. Velmi dobře se jí ale vedlo i mezi muži, v open kategorii skončila 53.

Svět – Nejlepší junior

1. Nikita Zholobov (RUS)

Stejně jako loni se Zholobov dostal i do celkové top desítky (3.), kde je hlavní popis jeho úspěchů v roce 2019, a tak se zde budeme moci zaměřit čistě jen na jeho juniorské turnaje. Zúčastnil se tří, z toho jednoho týmového. V únoru vyhrál juniorské mistrovství Ruska. Ve finále tam porazil Ivanova. Na MS se mu ale mezi juniory tolik nevedlo. Nejdřív s ruským týmem ve finále těsně podlehl Ukrajině, s kterou Rusové prohráli poprvé už ve skupině. Poté sice vyhrál finálovou skupinu turnaje juniorů, ale už ve čtvrtfinále nestačil na Antona Umanského z Ukrajiny, kterému podlehl 2:3, 2:3, 4:3, 0:3, 4:3 a 2:3p. Mezi juniory tak skončil až pátý. Jeho ostatní výsledky ale ostatní juniory výrazně předčily.

2. Anton Umanskyy (UKR)

Stejně jako Zholobov i Umanskyy byl zařazen do celkové desítky (10.), a tak si shrneme jeho juniorské výsledky. Na ukrajinském mistrovství juniorů skončil až pátý, ve čtvrtfinále ho vyřadila Hanna Ivantsovová. Na MS si vedl mnohem lépe. Jako člen hvězdného ukrajinského juniorského týmu zvládl dvakrát porazit Rusy, a získal tak své první zlato ze světového šampionátu. Druhé přidal hned odpoledne v kategorii juniorů jednotlivců. Ve skupině sice skončil až osmý, ale ve čtvrtfinále vyřadil největšího favorita Nikitu Zholobova 4:2. V semifinále pak porazil 4:0 Andreye Chaplygina. A nakonec zvládl vyhrát i ve vyrovnaném finále se svým krajanem Evgenim Matantsevem, a to 4:3 na zápasy.

3. Sergey Ivanov (RUS)

I třetí junior byl vyhlášen v našem celkovém pořadí (9.). Na ruském mistrovství juniorů v Petrohradě podlehl až ve finále Nikitovi Zholobovovi. Na MS nejdříve stejně jako Zholobov získal juniorské týmové stříbro. Odpoledne skončil třetí ve finálové skupině. Ve čtvrtfinále ho čekal soupeř z Lotyšska, a to konkrétně Rainers Kalnins, kterého porazil 4:2 na zápasy. V semifinále potvrdil to, že ruští junioři na tomto MS na ty ukrajinské neměli, a 1:4 podlehl Evgeniyovi Matantsevovi. V sérii o bronz alespoň vybojoval medaili vítězstvím 3:1 na zápasy nad spoluhráčem z ruské reprezentace, a také z kurského týmu Kuropatki, Andreyem Chaplyginem.

Čestná uznání:

Andrey Chaplygin (RUS): Mladík z Kursku, který si odvezl z MS zlato z družstev a stříbro z juniorských družstev. Mezi juniory byl čtvrtý. V open pak 23. Nejlepší výsledek mimo MS předvedl na Riga Cupu. Tam se stal nejlepším hráčem vyřazeným v 1. kole play-off a skončil tam 17.

Rainers Kalnins (LAT): Už loni se začal tento lotyšský junior výrazněji prosazovat, letos si z MS odvezl dva týmové bronzy, kromě juniorského i ten z open. Sám skončil mezi juniory sedmý a v open 29. Navíc skončil senzačně druhý na Latvia Open nebo na výborném 10. místě na Riga Cupu.

Evgeniy Matantsev (UKR): Ukrajinský stále ještě superjunior, který tuhle kategorii na letošním MS musel vynechat, protože si tam dokráčel pro celkové 4. místo. Navíc pomohl vybojovat ukrajinské týmové juniorské zlato, týmové stříbro a sám skončil na stříbrné pozici mezi juniory jednotlivci.

Svět – Nejlepší veterán

1. Alexey Titov (RUS)

Pomalý výkonnostní pokles zaznamenal Alexey Titov i letos. Dokonce už vypadl i za světové dvacítky. I přesto je ale stále nejlepším veteránem současnosti. I když veteránské turnaje mu nevyšly. Na ruském mistrovství veteránů byl pátý a na světovém šestý. S ruským veteránským týmem získal stříbro. Zaznamenal ale i skvělé neveteránské výsledky na Kursk Cupu i na Moscow Open byl třetí. Přes ruskou nominaci se bez problémů zvládl nominovat na open turnaje na mistrovství světa, a tak získal zlatou medaili s ruským družstvem. A sám skončil na velmi pěkném 22. místě. V podzimní části sezóny navíc zaznamenal dvě vítězství na otevřeném poháru Ruska.

2. Dmitriy Petrov (RUS)

Tento ruský veterán vyniká především velikou vyrovnaností a také tím, že objíždí velké množství turnajů. Letos se hned několikrát dostal do top 10 na World Tour. Na Belarus Open skončil druhý na Czech Open šestý, na St. Petersburg Open devátý, na dobře obsazeném Swedish Masters byl 18., na stejně kvalitně obsazeném Riga Cupu byl 20. Stejně jako Titov se zvládl nominovat do ruského družstva, a to znamenalo zlatou medaili z MS. Sám se herně podílel na stříbru družstva veteránů, navíc vyhrál i bronz mezi veterány jednotlivci. V kategorii open skončil celkově 31. Zbývá ještě doplnit, že ruské veteránské mistrovství se mu moc nepovedlo a skončil až šestý.

3. Joakim Lundin (SWE)

Kontroverzní švédská legenda, která dosahovala svých nejlepších výsledků v 90. letech minulého století. Letos téměř neopustila svůj domovský stát a vynechala i MS. I přesto Lundin předvedl obdivuhodné výkony. První výrazný výsledek – 7. místo ze Swedish Masters po sporné osmifinálové sérii s Patrikem Petrem. Další dobré výsledky předvedl na švédském mistrovství, kde vyhrál jak mezi jednotlivci, tak mezi veterány a se svým týmem United Stars skončil třetí. Dalším výborným výsledkem bylo vítězství na Norway Open. Celkem také v tomto roce vyhrál dva turnaje Swedish Tour.

Čestná uznání

Yngve Aasheim (NOR): Moc mezinárodních turnajů nezaznamenal. Na Swedish Masters byl 34., na Norway Open 11. a na MS 48. Ve veteránských kategoriích tam ale slavil stříbro mezi hráči nad 40 let a zlato mezi hráči nad 50 let.

Lars Fridell (SWE): Bývalá světová dvojka i přes výpadek na MS veteránů, na kterém byla až 19., zaznamenala hned několik úspěchů jako 14. místo na Tallinn Cupu, zlato z veteránských družstev na MS, 38. místo mezi jednotlivci na MS, a především vítězství na turnaji World Tour Goteborg Open.

Peter Ostlund (SWE): Skvělý rok zaznamenal i Ostlund. Z MS si přivezl obě veteránská zlata jak týmové, tak to z jednotlivců. Navíc skončil 12. na Swedish Masters, třetí na švédském mistrovství nebo 36. na MS.

Svět – Nejlepší nováček

1. Vladimir Kiselev (RUS)

Stejně jako loni jsem nejlepšího nováčka roku vybral z Kursku. Jedenáctiletý Vladimir Kiselev sice dva své první turnaje navštívil na konci roku 2018, ale to je ještě v toleranci. Hrát začal samozřejmě ve městě, ze kterého pochází. Hned na prvním turnaji za sebou nechal 11 hráčů. I když šlo také především o začátečníky, úplní nováčci byli pouze dva. Hned na Kursk Cupu, prvním velkém turnaji, kterého se zúčastnil, překonal hranici 300 bodů do světového žebříčku. Během první sezóny také navštívil MS v Bělorusku, kde skončil 15. mezi superjuniory. Nejlepší turnaj zaznamenal na konci roku na St. Petersburg Open. Tam skončil 44. a připsal si 475 bodů do žebříčku.

2. Aleš Krejza (CZE)

Druhé místo letos poprvé v této kategorii putuje do Česka. Aleš Krejza z klubu THC Třinec hrál první turnaj v březnu na Slovakia Open v Nových Zámcích a hned porazil 18 soupeřů. Už za necelé dva měsíce na Czech Open poprvé překonal hranici 200 bodů do žebříčku a od té doby hraje takové turnaje pravidelně. Až na skvělý start už významnější posun do konce roku nezaznamenal a jeho nejlepším turnajem do světového žebříčku byl prosincový Český pohár v Teplýšovicích za 276 bodů.

3. Janis Lubans (LAT)

Janis Lubans pochází z lotyšské vesnice Burtnieki (488 obyvatel). Ta sice není tradičním místem, kde by se stiga v Lotyšsku hrála (místní klub vznikl až v roce 2015), ale pochází z ní například i bratři Riekstinsovi. Tam také hrál tento junior svůj první turnaj. Mezi 19 hráči skončil 14. První velké turnaje hrál v nedaleké Inčukalně, to je také vesnice, ale s mnohem větší tradicí a pravidelně se v ní konají Lotyšské poháry i Latvia Open. Největší úspěch dosavadní kariéry předvedl na druhém kole Lotyšského poháru ve Ventspils, hrál tam béčko a připsal si za to 307 bodů do světového žebříčku.

Svět – Nejlepší kolektiv

1. Ruská reprezentace

Letos bez překvapení ruská sborná ve složení Nikita Zholobov, Sergey Ivanov, Denis Matveev, Oleg Ortinov, Dmitriy Petrov, Anton Runenkov, Arseniy Stolyarov, Alexey Titov a Andrey Chalplygin zvládla na MS vyhrát všechny zápasy, ke kterým nastoupila, a všechny téměř suverénně. S Rusy letos drželi krok pouze Lotyši, i ti však v semifinále prohráli 10:8. Finále s Ukrajinou už bylo jednoznačnou záležitostí a po vítězství 11:5 mohli Rusové slavit na MS v Raubichi šestý titul v řadě, a to i při absenci papírově nejsilnějších hráčů jako Maxim Borisov nebo Yanis Galuzo.

2. Ukrajinská juniorská reprezentace

Souboj juniorských týmů měl být vyrovnaný mezi Ruskem a Ukrajinou. Ukrajinský tým ve složení Hanna Ivantsovová, Oleksii Korabel, Artem Matantsev, Evgeniy Matantsev a Anton Umanskyy zvládl své soupeře porazit ve skupině poměrně jednoznačně 5:2, ale o nic důležitého nešlo, protože oba týmy se bez větších potíží dostali i do finále. Tam byla situace vyrovnanější a po třech kolech byl stav 4:4. Po souboji kapitánů ale vyhrála svůj druhý titul v této kategorii právě Ukrajina.

3. Švédská veteránská reprezentace

Lars Fridell, Jakob Jonsson, Truls Mansson, Peter Ostlund a Bjorn Svedman letos tvořili švédské veteránské družstvo. Ve skupině vyhráli všechno (nejvíce je překvapivě potrápili Estonci) a z prvního místa postoupili do čtvrtfinále. Tam porazili 6:1 Finy a stejným skórem vyhráli i v semifinále nad Lotyši. Ve finále hráli podle očekávání velmi vyrovnaně s Rusy. Stav byl po třech kolech 4:4, a tak rozhodoval souboj kapitánů. Ten vyhráli Švédi a díky tomu obhájili titul z Liberce, který je pro Švédsko už čtvrtý z dosavadních šesti mistrovství v této věkové kategorii.

Svět – Nejlepší pořadatel

1. Mistrovství světa v Raubichi

Největší akce roku proběhla bez problémů (alespoň se ke mně žádné nedonesly) na krásném místě v běloruském národním sportovišti pro zimní sporty. Nevýhodou byla vzdálenost asi 30 km od letiště v Minsku, což mírně komplikovalo dopravu na turnaj, ale závažný problém to nebyl. Bělorusko jako nejnovější člen ITHF svůj tří denní úkol zvládlo, a to i přesto, že původně měli v plánu pořádat pouze ME. Z turnaje byl, jak už bývá u vrcholných akcí zvykem, dostupný i živý stream.

2. Riga Cup

Je opět neuvěřitelné, v jak obrovskou akci dokázali lotyšští pořadatelé proměnit největší domácí turnaj. Velká propagační akce na školách, nazývaná Sarauj, přivádí na turnaj každoročně množství nováčků, světovou elitu zase lákají hodnotné ceny a střední třídu třeba rozsah turnaje a kvalitní soupeři. Letos na turnaj přijelo „jen“ 250 hráčů, což je nejnižší (!) účast za posledních pět let, ale pořád je to číslo, o kterém se jiným pořadatelům ani nesní. Před pár lety byli z množství hráčů překvapeni sami pořadatelé a až během registrace měnili plánovaný rozpis turnaje. Současný dvoudenní model s ranní kvalifikací, poté základními a semifinálovými skupinami a druhým finálovým dnem pro 48 nejlepších se osvědčil a podle pořadatelů je tato na tak vysoký počet malá hala na rižském kulturním gymnáziu (jinak dost velká) schopna zorganizovat kvalitní turnaj až pro zatím (?) bezpečných 370 hráčů.

3. Kursk Cup

Do třetice jsem vybral Kursk Cup. I když nepřilákal široku zahraniční účast (vlastně přijel jen Matantsev z Ukrajiny), byl tento turnaj díky účasti kompletní ruské špičky jeden z nejobsazenějších turnajů roku 2019. Navíc ani pro Rusy se nejedná zrovna o nejdostupnější destinaci. Hlavním důvodem ocenění ale je, že se místním pořadatelům povedlo zařazení turnaje do kategorie do World Tour Majors, a to na úkor nejtradičnějšího turnaje v Rusku, Moscow Open (protože St. Petersburg Open byl ve svém desátém ročníku v Super Series).

Svět – Největší překvapení

1. Ukrajinci na mistrovství světa

Ne že by bylo novinkou, že jsou Ukrajinci hodně dobří. Už na dřívějších šampionátech patřili ke špičce, ale tolik úspěchů se od nich opravdu nečekalo. Nejdříve obhájili zlato s juniorským družstvem, stříbro se ženským družstvem a nečekaně i bronz s veteránským družstvem. Junioři navíc přidali zlato a stříbro v jednotlivcích a Ukrajinci sbírali úspěchy i dále. V sobotu vylepšili nejlepší umístění ukrajinského družstva v soutěži národních družstev na druhé místo a všichni reprezentanti v jednotlivcích postoupili do finálových skupin. V neděli z nich jen jeden neprošel do play-off. Šest hráčů v druhém kole play-off neměli Rusové. Nejlepší výsledek nakonec zaznamenal 2. Anton Umanskyy. Hanna Ivantsovová navíc skončil druhá mezi hráči U13.

2. Laima Kamzolsová na MS žen

Velký herní posun předvedla Laima Kamzolsová v roce 2019. Vše začalo jejím stříbrem na ženském mistrovství světa, na kterém byla až 13. nasazená z jednadvaceti hráček. Od té doby hrála jako vyměněná a během půl roku se ve světovém žebříčku posunula o více než 100 míst. Není sice jediná, kdo se ve stize na této úrovni rychle zlepšuje, ale rychlé zlepšení je u ní nečekané, jelikož se na podobné úrovni jako na počátku roku 2019 držela už sedm let.

3. Santtu Sainio na Turku Open

Úplná senzace to není, ale třetí místo pro tohoto finského veterána na Majors v Turku je nejspíš nejpřekvapivější výkon na turnajích World Tour v roce 2019. Vždyť všechny medaile v Super Series vybojovali hráči, kteří byli podle žebříčku nasazení nejhůře na šestém místě. Sainio byl v té době 66., a tím pádem byl nasazen jako 13. V jedné ze dvou finálových skupin byl šestý a předvedl tak zhruba očekávaný výkon. Pak ale vyřadil Nikitu Pavlova 4:2 na zápasy a Juho Rautia také 4:2 a postoupil do semifinále. Tam sice podlehl 4:0 na zápasy Kevinovi Erikssonovi, ale v netypicky jediném zápase o třetí místo porazil Roniho Nuttunena 4:3 a získal nečekaný bronz.

Svět – Nejlepší legionáři

1. Mykhaylo Shalomayev v Německu

V současnosti žádný silný hráč pravidelně neobjíždí turnaje v cizí zemi, aniž by v ní neměl trvalé bydliště, a stejně tomu je i u Ukrajince Mykhayla Shalomayeva. Ten se letos v Německu zúčastnil šesti individuálních turnajů a jednoho týmového. Na německých pohárech v roce 2019 vybojoval jedno vítězství, jedno druhé a jedno třetí místo. Navíc se účastnil i německého mistrovství, kde skončil pátý mezi jednotlivci, šestý mezi veterány a jako člen Lahrského týmu TEHC Black Forest Werewolves vybojoval i německý titul.

2. Roman Nezhyba v Americe

Český veterán Roman Nezhyba trvale žije v Laguna Hills v Kalifornii, a proto všechny své turnaje odehrál ve Spojených státech. V žádném se navíc neumístil mimo stupně vítězů. Největší úspěchy jsou vítězství na Detroit Stiga Championships nebo třetí místo na mistrovství Severní Ameriky. Také skončil druhý na US Stiga Shootout nebo vyhrál turnaj Aloha Stiga Hawaii.

3. Juri Artamonov v Německu

Velmi podobný případ jako Mykhaylo Shalomayev. Vlastně se jedná o jeho spoluhráče v týmu TEHC Black Forest Werewolves. Tento Estonec letos odehrál v Německu šest turnajů včetně jednoho týmového. Na rozdíl od Shalomayeva v žádném z turnajů německého poháru nezískal medaili. Nejlépe byl 4. na Sauerland Cupu. Mnohem lépe si na druhou stranu vedl na německém šampionátu, v jednotlivcích skončil třetí a mezi veterány slavil titul stejně jako se svým týmem.

Svět – Osobnosti roku 2019

Vitaly Skorobogatov (RUS) – Trochu méně známé jméno hráče konce první stovky, který má jen malé šance postoupit z Ruska na MS mimo veteránskou kategorii. I přesto v roce 2019 objel sedm turnajů World Tour a patří k nejaktivnějším členům petrohradské stigahokejové komunity. V Petrohradě vede čtyři různé tréninky a pořádá dvě série místních lig.

Kirill Storchak (RUS) – Spolu s Vitaly Skorobogatovem a Dmitriyem Petrovem byl nejvíce cestujícím hráčem po turnajích World Tour, v roce 2019 stihl jich navštívit celkem sedm. Lídr kdysi hvězdného klubu Northern Lights si největší úspěch roku připsal na Riga Cupu. Tam skončil v obrovské konkurenci na konečném 31. místě.

Gergely Regula (HUN) – Gergely Regula je nejlepším maďarským hráčem ve světovém žebříčku a také se podílí na chodu nejen maďarského, ale i světového stiga hokeje, protože je předseda právního výboru ITHF. Za jeho nejlepší individuální výkony v roce 2019 se dá považovat 60. místo na MS nebo 29. na Czech Open.

 

Lukáš Kahoun - Česko

Tomáš Kahoun ml. - svět

Kryštof Herold - jazyková korektura